Přihlásit | Registrovat
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
TRILOBIT
Technické prvky zabezpečení dopravních tunelů

Technické prvky zabezpečení dopravních tunelů

Petr Kadleček | 1. 6. 2015 0:00:00
Zařazení: Bezpečnost|Vědecká stať|Číslo 1/2015

Petr Kadleček, Ing., Fakulta aplikované informatiky, Ústav automatizace a řídící techniky, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Nad Stráněmi 4511, 760 05 Zlín, e-mail: kadlecek@fai.utb.cz

Abstrakt

Cílem článku je shrnutí dostupných informací o bezpečnostních systémech dopravních tunelů vČeské republice. Tyto systémy slouží ke zvýšení bezpečnosti všech uživatelů tunelů a jejich použití je vyžadováno legislativními dokumenty České republiky a Evropské unie. Mezi hlavní prvky bezpečnosti vtunelech patří ventilační systém a systém elektrické požární signalizace, další prvky jsou například řídicí systém tunelu a inteligentní dohledový systém. První část se zabývá kategoriemi dopravních tunelů, ve druhé části jsou uvedeny metody zabezpečení tunelů a třetí část popisuje jednotlivé technické bezpečnostní prvky.

Abstract

The aim of this article is a summary of available information about safety and security systems of roadway tunnels in the Czech Republic. Security systems serve for an increase the safety of all users of tunnels and use of these systems is required by legislative documents of the Czech Republic and the European Union. The main security systems in tunnels are the ventilation systems and the fire alarm systems. The first part deals with the categories of traffic tunnels, the second part describes the methods of securing the tunnels, and the third section explains the various technical safety features.

Klíčová slova

Silniční tunel, bezpečnostní prvky, ventilace, elektrická požární signalizace, řídicí systém

1. Úvod

„Tunel je dopravní stavba, která vede pod zemí skrz krajinnou vyvýšeninu, pod mořem, říčním tokem či městem. Obvykle slouží pro silniční, kolejovou nebo pěší dopravu“ [8]. Tunel je složitou a náročnou dopravní stavbou. Protože se jedná o uzavřený prostor, je nezbytně nutné ho vybavit takovým stavebním, technickým a technologickým zařízením, aby byla eliminována pravděpodobnost vzniku nebezpečných jevů na minimum. Požadavky na tyto stavby jsou dány legislativními dokumenty pro projektování, stavbu a výuku obsluhy.

1.1. Kategorie

Aby nedocházelo kpředimenzování staveb bezpečnostními prvky a opatřeními, byly vytvořeny jednotlivé kategorie tunelů podle délky tunelů a podle předpokládané intenzity provozu. Tyto hodnoty jsou následně zkombinovány.

Při zařazování tunelu do určité kategorie musí projektant vzít vpotaz ale také další prvky jako jsou četnost přepravou nebezpečných nákladů tunelem nebo složení dopravního proudu.

Tabulka 1: Přehled kategorií silničních tunelů

Kategorie silničních tunelů

Kategorie

krátké

TD

TD-H

TC

TC-H

TB

TA

Délka [km]

< 0,1

0,1 – 0,3

0,1 – 0,3

0,3 – 0,5

0,3 – 0,5

0,5 – 3

> 3

Intenzita dopravy

< 15.000 voz/den

> 15.000 voz/den

< 15.000 voz/den

> 15.000 voz/den

< 15.000 voz/den

< 100.000 voz/den

Tunely o délce menší než 100 metrů jsou považovány zhlediska technických předpisů za krátké tunely, na jejich technické vybavení se vztahuje norma ČSN 73 6201. Technické vybavení ostatních kategorií silničních tunelů je stanoveno technickými podmínkami ministerstva dopravy České republiky vdokumentu Technické podmínky 98: Technické vybavení tunelů pozemních komunikací (2003) [6].

2. Metody zabezpečení tunelů

Pro zajištění bezpečnosti vtunelech se využívají stavební prvky a technické bezpečnostní prostředky. Bezpečnostními stavebními prvky mohou být např. nouzový chodník a úniková cesta, technické bezpečnostní prvky jsou mimo jiné systém ventilace a požární systémy.

2.1. Stavební úpravy

Nouzový chodník představuje komunikační prostor v tunelové troubě pro chůzi osob, který slouží jako nechráněná úniková cesta, přístupová cesta ke vstupům záchranných cest, k SOS kabinám a k hydrantům požárního vodovodu, a také k provádění servisní činnosti [3].

Únikovou cestou je označována bezpečná cesta pro únik osob ztunelu nestandardním způsobem, ústí na volné prostranství nebo do souběžné tunelové trouby, a je zpravidla přetlakově větrána [3].

3. Bezpečnostní systémy v tunelech

Jedná se o systémy, které jsou vyžadovány legislativními normami pro jednotlivé kategorie tunelů. Kapitola shrnuje informace o systému požárního zabezpečení, větrání, spojovací a dorozumívací zařízení, osvětlení, technické bezpečnostní prvky a záložní zdroj energie.

3.1. Požární zabezpečení

Elektrická požární signalizace (EPS) je základním prvkem ochrany vdopravních tunelech. Pro požární zabezpečení stavby je využíváno manuálních tísňových hlásičů a automatických požárních hlásičů, a stavba je dále doplněna instalovanými přenosnými hasicími přístroji nebo požárními hydranty.

Elektrická požární signalizace

Automatické hlásiče požáru jsou vyžadovány u tunelů delších než 400 m nebo tam, kde je instalováno ventilační zařízení. Nejčastěji jsou kvůli extrémním podmínkám využívány liniové hlásiče požáru, které reagují na absolutní hodnotu teploty a její vzestup vzávislosti na čase. Hlásiče jsou umísťovány nad průjezdovým prostorem pod stropem tunelové trouby, ale také vtechnologických prostorách, ve kterých jsou umístěna zařízení zásadně ovlivňující činnost tunelu. Použité hlásiče musejí splňovat minimálně krytí IP65 [6].

Automatická detekce kouře

Dalším prvkem automatického požárního systému jsou senzory pro měření opacity, které mají zásadní význam pro identifikaci požáru vtunelu a je nutné je shlásiči požáru kombinovat. Detektor zkoumá mimo překročení prahových hodnot také rychlost nárůstu opacity. Vzdálenost mezi jednotlivými detektory by měla být maximálně 300 m [5, 6].

Alternativní způsob detekce kouře vtunelu je možný pomocí systému videodetekce. Rozdíl mezi oběma systémy je ve způsobu varování: detekce kouře pomocí senzorů opacity vyvolává přímou reakci systému; kouřová identifikace videosystémem vyvolává alarmy a upozorňuje obsluhu na možné nebezpečí.

Požární vodovod

Požárním vodovodem se rozumí potrubí stlakovou vodou, které musí být při zimním období zajištěno proti zamrznutí. Požární hydranty se navrhují vblízkosti SOS kabin a na obou stranách tunelových propojek [6].

3.2. Větrání

Větrání v tunelu slouží k zajištění dostatečné kvality vzduchu při normálním provozu; v případě požáru zvyšuje bezpečnost prostředí pro uživatele a záchranné týmy. Hlavní prvky systému větrání tunelu představují tunelová trouba, propojky, vzduchovody, strojovny vzduchotechniky, ventilátory a klapky, měřící a řídící zařízení.

Větrání tunelů musí být navrhováno dle Metodického pokynu: Větrání silničních tunelů (2013) [4] pro následující stavy:

  • normální provoz - tunel otevřen pro normální provoz, osoby se vněm vyskytují pouze krátkou dobu při průjezdu,
  •  údržba - tunel je uzavřen pro provoz (zcela nebo částečně), osoby se vněm mohou zdržovat delší dobu,
  •  požární větrání - tunel uzavřen pro provoz, vtunelu se mohou zdržovat osoby, které musejí mít možnost opustit tunel co nejdříve.

Systémy větrání tunelu

Vpřípadě signalizace požáru vněkteré zčástí tunelového tělesa dojde kpřenastavení funkce ventilace a vmístě požáru dojde kvytvoření podtlaku tak, aby nedocházelo kšíření kouře do dalších částí tunelu (druhá trouba, evakuační prostory). Podtlak může vzniknout např. pomocí rozdílné rychlosti proudění vzduchu včástech tunelu, odsáním vzduchu nebo snížením teploty. Pro dosažení potřebného stavu se využívá několik systémů, které jsou zvoleny dle parametrů tunelu [4].

Průběžné podélné větrání – použití zejména pro jednosměrné tunely smalou pravděpodobností tvorby kolon.

Obrázek 1: Podélné větrání [4]

Podélné větrání svýměnou vzduchu – systém se používá vpřípadech, kdy není přípustné průběžné podélné větrání. Obsahuje zařízení na výměnu vzduchu, injektor, které odsává a následně vhání vzduch.

Obrázek 2: Podélné větrání s výměnou vzduchu [4]

Koncentrované příčné odsávání vpevně daném místě – odsávání rozděluje tunel na dva úseky spodélným větráním, slouží komezení emisí zportálů tunelu.

Obrázek 3: Koncentrované odsávání v pevně daném místě [4]

Nastavitelné příčné odsávání – místo odsávání je možné nastavit pomocí klapek a vzduchotechnických kanálů, které rozdělují tunel na dva úseky spodélným větráním.

Obrázek 4: Koncentrované odsávání prostřednictvím klapek a vzduchotechnického kanálu [4]

Příčné větrání – lineární přívod čerstvého vzduchu přes pevné otvory a lineární odsávání přes částečně pootevřené klapky. Systém vtomto nastavení je používán pouze při normálním provozu, vpřípadě požáru je automaticky přestavěn na systém koncentrovaného příčného odsávání přes naplno otevřené klapky vmístě požáru a zavřené klapky vostatních částech tunelu, příčný přívod vzduchu je odstaven [4].

Obrázek 5: Příčné větrání [4]

Měření rychlosti proudění vzduchu

Měření rychlosti proudění vzduchu se používá pro řízení ventilačního systému. Detektory jsou umístěny po obou stranách tunelu uportálů tunelové trouby a pomocí tlakové diference měří proudění vzduchu vpodélném směru.

3.3. Spojovací a dorozumívací zařízení

Do kategorie spojovacích a dorozumívacích zařízení jsou zařazeny prvky určené pro informování uživatelů tunelů a komunikaci uživatelů sokolním světem a záchrannými složkami.

Radiové spojení

Tunely jsou pro lepší informovanost vybavovány prostředky pro přenos mobilní telefonní sítě. Ty umožňují kromě možnosti informovat řidiče o nastalé situaci také schopnost dorozumívat se sokolím a komunikaci mezi složkami IZS. Pokrytí signálem musí být zajištěno i vtechnických a pomocných prostorách a budovách, únikových cestách, na velínu apod. Instalované přenosové kanály musejí být dostupné minimálně 150 metrů od tunelu.

Zhlediska legislativních požadavků je nutné zabezpečit přenosy:

  •  alespoň jedné radiové stanice sdopravními informacemi,
  •  kanálu jednotek IZS,
  •  alespoň jednoho kanálu provozní a servisní služby,
  •  alespoň jednoho operátora mobilní telefonní sítě pro krizovou mobilní komunikaci.

Legislativní požadavky také nařizují umístit u vjezdu do tunelu informační značku, která informuje řidiče o frekvencích nebo vlnových délkách, na kterých je možné naladit rádio dostupné vtunelu [6].

Ozvučovací systém

Prostřednictvím ozvučovacího systému může dispečer předávat informace a pokyny uživatelům tunelu, a to hlavně vmimořádných situacích, kdy se vozidla pohybují pomalu nebo stojí. Základní hlášení jsou zaznamenána vpaměti počítače, případně na magnetickém médiu. Reproduktory musí být instalovány v tunelové troubě také i u tunelových portálů a vstupů do záchranných cest.

Vpřípadě mimořádné situace plní ozvučovací zařízení funkci evakuačního rozhlasu. Musí proto umožňovat ovládání systémem EPS prostřednictvím řídicího systému, vpřípadě vyhlášení poplachu musí být schopné automaticky odvysílat předem připravené zprávy. Pro zvýšení spolehlivosti musí být systém uspořádán do smyček a musí umožňovat automatickou diagnostiku všech součástí systému [6].

3.4.Osvětlení

Osvětlení tunelů tvoří důležitou součást systému; poskytuje lepší viditelnost uživatelům tunelu a tím zvyšuje bezpečnost provozu. Podmínky pro osvětlení vsilničních tunelech jsou podrobně uvedeny v dokumentu Technické podmínky 98: Technologické vybavení tunelů pozemních komunikací [6].

Cíle umělého osvětlení tunelu jsou:

  • omezení oslnění,
  •  omezení kmitání světla,
  •  srovnatelná viditelnost vtunelu i mimo něj.

Normální osvětlení

Zajišťuje účastníkům provozu při vjezdu do tunelu, při pohybu v něm a při výjezdu z něj takové podmínky, které se co nejvíce přibližují zrakové pohodě řidiče a umožňují mu rozeznávat překážky na vozovce. Obvykle jsou instalována svítidla o různých výkonech (např. 250 a 400W) vpořadí za sebou tak, aby bylo možné regulovat jejich svítivost dle intenzity světla vokolí tunelu [6].

Náhradní osvětlení

Náhradní osvětlení se uvádí do provozu v případě výpadku elektrického proudu, kdy bude náhradní osvětlení napájeno elektrickou energií ze záložního zdroje (minimálně po dobu 30 min). Vpřípadě vzniku požáru dojde kaktivaci nouzové osvětlení spolu snormálním, aby byly zajištěny vhodnější světelné podmínky pro bezpečnost provozu při uzavírání tunelu a zásah jednotek IZS [6].

Orientační osvětlení

Používá se jako nouzové únikové osvětlení a je zajišťováno samostatnou soustavou únikových svítidel nebo všemi svítidly osvětlovacích soustav pro osvětlení únikových cest v komplexu silničního tunelu. Toto osvětlení je funkční ve všech režimech provozu tunelu - při normálním i náhradním napájení komplexu silničního tunelu elektrickou energií [6].

Osvětlení záchranné cesty

Záchranná cesta je osvětlena pomocí dvou druhů osvětlení, jedním je osvětlení orientační, které svítí neustále; druhým je osvětlení, které je zapnuto vpřípadě potřeby použití únikové cesty. Sepnutí může být řízeno např. pomocí EPS nebo otevřením dveří [6].

Jasoměr

Toto zařízení měří intenzitu světla mimo tunel a umožňuje nastavit optimální intenzitu světla vtunelu tak, aby nedocházelo koslepení řidičů při vjezdu a výjezdu ztunelu. Je umístěno před oběma vjezdy do tunelové trouby.

4. Technické bezpečnostní prvky tunelu 4.1. Hlásky nouzového volání

Hlásky nouzového volání (jinak také SOS hlásky) mohou být ve formě hlásky a kabiny; SOS hláska je skříň stelefonem umístěná mimo dosah dopravního hluku, SOS kabina je uzavřený prostor hlásky nouzového volání. Uvnitř umístěný telefon umožňuje rychlou lokalizaci místa hlášení a tím zrychluje možnost reakce na mimořádnou událost.

Hlásky jsou umisťovány u portálů tunelu a uvnitř ve vzdálenosti 150 metrů od sebe, zpravila u vstupů či vjezdů do záchranných cest, a také vpolovině mezi jednotlivými vstupy nebo vjezdy. Vpřípadně jednosměrného tunelu se montují vpravo ve směru jízdy, u obousměrných tunelů musejí být instalovány po obou stranách dopravní komunikace. Každá kabina musí být viditelně označena číslem a varováním, že se nejedná o úkryt proti požáru.

SOS kabina musí obsahovat kromě telefonu také poplachová tlačítka pro rychlé předání základních informací operátorovi, signalizační tlačítko hlásiče elektrické požární signalizace, přenosné hasicí přístroje a základní vyprošťovací nástroje [2].

SOS hlásky i kabiny jsou napojeny na ústřednu hlásek, která umožňuje:

  •  spojení uživatele hlásky soperátory,
  •  spojení uživatele hlásky spříslušným operátorem IZS,
  •  identifikaci místa volaní,
  •  zpětné volání operátorem do hlásky,
  •  záznam hovoru včetně místní i časové identifikace [6].
4.2.Měření opacity a viditelnosti

Senzory pro měření opacity se používají pro řízení ventilace a jsou také často přímo spojeny s řídicím systémem, který aktivuje proměnné dopravní značení (PDZ) upozorňující na zhoršení viditelnosti díky kouři, zvýšené prašnosti, mlze, dešti nebo sněžení. Princip těchto senzorů je založen na reflexi světla od částic vody nebo mlhy. Senzory se skládají z vysílače infračerveného záření a přijímače, který je integrovaný ve stejném pouzdře. Pokud není mlha, neprší ani nesněží, není žádný podíl vysílaného světla reflektován k přijímači. V opačném případě, dle hustoty srážek, přijímač přijme určitou intenzitu odraženého světla. Potom je možno určit, jaké podmínky panují v okolí tunelu.

4.3.Inteligentní kamerový systém

Jedná se o dohledový systém využívající automatické softwarové analýzy obrazu. Situace, které nastanou v tunelu, vyhodnocuje systém automaticky a v případě zjištění mimořádné události dojde k upozornění obsluhy zvukovou a vizuální signalizací. Obsluha má možnost sledovat tuto situaci na monitorech dispečerského stanoviště a reagovat způsobem odpovídajícím vážnosti situace [6].

Systém umožňuje detekovat:

  •  zastavení vozidla,
  •  jízdu vprotisměru,
  •  dopravní zácpu,
  •  pomalu jedoucí vozidla,
  •  nehodu,
  •  pohyb osob na vozovce,
  •  výskyt kouře při požáru,
  •  cizí předmět na vozovce,
  •  počet vozidel,
  •  rychlost vozidel,
  •  aktivaci SOS kabiny.

Videodetekce umožňuje také rozeznávat vozidlo převážející nebezpečnou látku podle informačních tabulek a monitorovat je vprůběhu průjezdu [1].

4.4. Dopravní systém

Řízení dopravy v tunelu pozemní komunikace je realizováno senzory a aktory a řídicím systémem. Senzory jsou zařízení měřící dopravní a fyzikální veličiny. Jedná se např. o indukční smyčku měřící intenzitu dopravy nebo čidlo námrazy. Aktory jsou signalizační zařízení, která jsou umístěna v zorném poli řidiče a ovlivňují způsob jízdy. Typickým příkladem je světelné návěstidlo, PDZ nebo digitální tabule [6].

Používané typy detektorů:

  • videodetektory,
  •  mikrovlnné detektory,
  •  laserové detektory,
  •  infradetektory.

Účel detektorů:

  • včasná identifikace mimořádné situace,
  •  včasná identifikace stojících a pomalu jedoucích vozidel,
  •  včasná identifikace výškově nadměrného vozidla,
  •  sběr a vyhodnocování dat,
  •  kontrolování porušování dopravních předpisů.

Využívané dopravní značky:

  •  reflexní,
  •  reflexní osvětlené vnějším světelným zdrojem,
  •  prosvětlované a světloemitující (LED, světlovodné).

V tunelech se v žádném případě nesmí používat nereflexní dopravní značení.

Dopravní značky mohou být zobrazeny také na zařízeních PDZ a zařízení pro provozní informace (ZPI) [6].

Informační značení

Nařízení EU vyžaduje instalaci označení nouzových východů, tabulek označující vzdálenost k odstavnému pruhu, informační tabulky o délce tunelu, tabulky označující místo SOS volání a místo sručním hasicím přístrojem, a dále také informační tabuli somezením rychlosti a značení ovlivňující směr provozu [6].

Proměnné dopravní značky a informační tabule

Do kategorie proměnného značení patří semafory a interaktivní tabule. Semafory slouží kuzavření části nebo celého tunelu na základě automatické akce nebo akce operátora. Nejrozšířenějším druhem semaforů jsou dvoustavové sčerveným a žlutým světlem, kdy svítící červené světlo (signál „Stůj!“) slouží kzastavení vozidel vdaném místě tunelu, svítící žluté světlo (signál „Pozor!“) předchází rozsvícenému červenému světlu, případně přerušované žluté světlo upozorňuje řidiče na aktivaci SOS kabinky nebo vtunelu došlo kmimořádné události.

Interaktivní tabule umožňuje informovat řidiče vjíždějící do tunelu nebo projíždějící tunelem na vzniklé situace, ovlivňovat povolenou rychlost nebo úplně uzavřít tunel. Jsou umisťovány před tunelem i uvnitř [6].

Obrázek 6: Proměnné dopravní značky a informační tabule [9]

Světelné signály pro jízdu vpruzích

Slouží pro informování uživatelů tunelu o stavu jednotlivých jízdních pruhů. Signály jsou trvale v aktivním stavu, neboť se tak přispívá k bezpečnosti provozu. Informační tabule jsou instalovány po 150 až 300 m tak, aby zpozice řidiče byly viditelné vždy dvě následující tabule. Vpřípadě nutnosti je tedy možné tyto signály umístit i v kratších intervalech.

Zobrazené signály na obrázku 7 řídí provoz před tunelem i vtunelu, první označuje provoz ve směru jízdy, druhý signál označuje provoz vprotisměru nebo uzavřený jízdní pruh. Třetí a čtvrtý signál upozorňuje na nutnost přejet do druhého pruhu (omezení, uzavírka pruhu) [6].

4.5.Měření výšky vozidel

Aby nedocházelo kpoškozování zařízení tunelu výškově nadměrnými vozidly, probíhá vdostatečné vzdálenosti před portály tunelu jejich měření tak, aby bylo možné tato vozidla zastavit. Pro snímání se využívají detektory na principu infrazávory v kombinaci s indukčním dopravním detektorem. Signál z infrazávory je přenášený do řídicího systému a ten aktivuje PDZ před tunelem. Řídicí systém o této události informuje také velín tunelu [6].

4.6. Bezpečnostní zábrany a závory

Zábrany jsou vhodné pro uzavření jednotlivých jízdních pruhů a směrování vozidel do volných jízdních pruhů. Jsou instalovány spolu se světelnými signály, které jsou aktivovány při změně stavů zábrany a v její aktivní poloze. Vpřípadě úplné uzavírky se používá režim současného blikání. Instalované zábrany nesmějí bránit vjezdu vozidel složek IZS [6].

4.7. Provozně technický objekt

Tato stavba se nachází zpravidla u jednoho či obou portálů tunelu; jedná se o objekt, do kterého jsou svedeno ovládání technologií tunelu. V případě mimořádné události je možné tyto systémy manuálně ovládat. Nacházejí se vněm také transformátory, silnoproudé a slaboproudé rozvodny, záložní zdroje elektrické energie, bezobslužný záložní velín, sklad dopravních značek, a další technologie [3, 9].

4.8. Záložní zdroj energie

Pro zásobování tunelu elektrickou energií se používá zdroj zdistribuční sítě (110kV) jako normální napájení, a pro náhradní napájení tunelu je možné využít druhý nezávislý zdroj zdistribuční sítě (jiný uzel 110kV) nebo nezávislý záložní zdroj napájení (dieselagregát, UPS).

Zařízení musí být schopno dodávat energii pro stěžejní systémy po dobu 2 hodin, pro další zařízení pak 30 minut.

Stěžejní systémy (2 hodiny):

  •  řídicí systémy tunelu,
  •  požárně bezpečnostní zařízení,
  •  nouzové únikové osvětlení tunelu,
  •  systém videodohledu,
  •  spojovací a dorozumívací zařízení.

Další zařízení (30 minut):

  •  dopravní systém (PDZ, ZPI, řízení dopravy na vjezdu do tunelu),
  •  detekce škodlivin,
  •  hlásky nouzového volání,
  •  další nutná zařízení pro bezpečnost provozu a požární ochranu.
5. Závěr

Tunely jsou rozděleny do 7 kategorií podle délky a hustoty provozu. Pro každou kategorii jsou stanoveny bezpečnostní systémy, které musí tunel obsahovat a které musejí být navrženy již před započetím výstavby. Česká legislativa počítá se třemi druhy dopravních událostí, které mohou vtunelu nastat. Těmi jsou zastavení vozidla, dopravní nehodu a požár. Nejčastější dopravní událostí jezastavení vozidla, které se ale většinou obejde bez následků, představuje ale možnou příčinu vzniku dopravní nehody nebo požáru. Pro případ poruchy vozidla jsou vtunelech budovány nouzové pruhy pro odstavení takového vozidla, a pro následný odchod posádky vozu zprostor tunelu se na okraji tunelové trouby nalézá nouzový chodník. Pro případ poruchy nebo jiné mimořádné události jsou vtunelech také SOS hlásky, které poslouží řidiči kpřivolání pomoci.

Mezi základní bezpečnostní prvky patří elektrická požární signalizace, kterou doplňují také detektory kouře a požární vodovod, případně ruční hasicí přístroje. Další nedílnou součástí tunelové stavby je systém větrání, který slouží kromě přívodu čerstvého vzduchu, také pro minimalizaci šíření kouře vpřípadě požáru. Dalšími bezpečnostními jsou pak osvětlení, řídicí systém, inteligentní kamerový systém a další technické prvky, jako jsou vysílače GSM a radiového signálu, proměnné dopravní značení a informační tabule.

Všechny bezpečnostní systémy jsou ovládány ze vzdáleného dispečerského pracoviště, vpřípadě poruchy je lze ovládat také ztechnického objektu vblízkosti tunelu, kde se nachází záložní řídící pracoviště a ovládání všech systémů tunelu.

Seznam zkratek:

EPS Elektrická požární signalizace

GSM Globální Systém pro Mobilní komunikaci

IP stupeň krytí (Ingress Protection) – odolnost proti vniknutí cizího tělesa nebo kapaliny do elektrospotřebiče

IZS Integrovaný záchranný systém

LED Světloemitující dioda (Light-Emitting Diode)

PDZ Proměnné dopravní značení

UPS Zdroj nepřerušovaného napájení (Uninterruptible Power Supply/Source)

ZPI Zařízení pro provozní informace

Reference:

[1] Image Sensing Systems [online]. © 2015 [cit. 2015-01-06]. Dostupné z: http://www.imagesensing.com/
[2] KOCFELDA, Jiří. Zajištění bezpečnosti v silničních tunelech. Zlín, 27. 5. 2011. Diplomová práce. Univerzita Tomáše Bati, Fakulta aplikované informatiky, Ústav elektroniky a měření.
[3] Metodický list č. 8 S: Zásah v silničním tunelu. Praha, 4. 12. 2006, 5 s.
[4] MP. Metodický pokyn: Větrání silničních tunelů. Praha: Ministerstvo dopravy, 8.4.2013, 54 s.
[5] SIGRIST FireGuard. Technoprocur [online]. 2011 [cit. 2014-12-11]. Dostupné z WWW: < http://bit.ly/1GnZJJr >.
[6] TP 98. Technické podmínky: Technologické vybavení tunelů pozemních komunikací. 3. vyd., upravené. Praha: Eltodo, 28.8.2003, 106 s.
[7] TP 229. Technické podmínky: Bezpečnost v tunelech pozemních komunikací. Praha: Eltodo, 22.11.2010, 87 s.
[8] Tunel. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2014 [cit. 2014-10-19]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Tunel
[9] TUNELY.eu [online]. [2012] [cit. 2015-01-12]. Dostupné z: http://www.tunely.eu/


Odborný vědecký časopis Trilobit | © 2009 - 2017 Fakulta aplikované informatiky UTB ve Zlíně | ISSN 1804-1795